Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie

Historie obce Lisov

V srdci Evropy, v místech kde dnes žijeme, žili lidé od nepaměti. Lovili tu neandrtálci, cromagnonci, od neolitu byly naše kraje osídleny prakticky nepřetržitě. Kolem roku 500 přišli Slované. Putovali od východu na západ, na mnohých místech se v Čechách setkali ještě se zbytky germánského obyvatelstva.

Kaplička v Lisově

Příchod Čechovy družiny si musíme představovat nikoli jako mohutný nástup slovanského živlu, nikoli jako příchod tisícihlavých zástupů, nýbrž jako nenápadný posun malých kolektivů, snad spřízněných rodin. Na naše území přišly kmeny Čechů, z nichž vzešli a později vládli Přemyslovci.

9.století

Po zabydlení ve středu Čech postupovali Slované dále podél velkých řek. V 9. Století přišli na Stodsko a založili zde, v dnešním Hradci u Stoda, hradiště. Tuto dobu označujeme jako střední dobu hradištní.

Slované budovali svá sídla velmi pěkně opevněná. Obvod hradiště tvořila palisáda, hradba ze zašpičatělých kůlů, zakloněných proti případnému útočníkovi. Zpravidla na vrcholu hradiště byla akropole, kde sídlil náčelník. Staří Slované byli zemědělci a pastevci. Pěstovali obiloviny a len. Uctívali stromy, studánky a jiné objekty ve volné přírodě.

12. století

Lidé se množili a v průběhu 12. století již hradiště nestačilo pojmout všechny své obyvatele. Ti začali žít mimo hradiště a jali se hledat jiná místa k usazení. Začali postupovat lesem podél potoka do míst, která byla vhodná pro život. Stanuli tak také v místech, kde později vznikl vladycký statek. To místo dostalo název Lisov.

Na sklonku 12. století zasáhla české země vlna hospodářského rozmachu. Stoupal počet obyvatelstva, nápadný zvláště po roce 1200. Orná půda nestačila uživit všechny, bylo zapotřebí získat proto půdu novou. Začala být obdělávána dosud ladem ležící půda, káceny hvozdy a zakládány nové osady.

Vznik názvu obce 

Takto vznikla i bezejmenná ves, která později dostala jméno Lisov. Název obce vznikl přivlastňovací příponou – ov, ův z osobních jmen Lis nebo Lisa. Tato jména ve staroslovanštině představovala lišku. První písemně doloženou zprávu o existenci obce máme z roku 1243. Tehdy Otto, probošt kapituly mělnické prodal Vrabinu (les u Stoda) chotěšovskému klášteru a jako svědky prodeje uvádí listina Předvoje a Lubka z Lisova. Tímto prvním písemným dokladem, který byl uložen v Královské vídeňské knihovně (dnes je ve Státním archivu Praha) je doložena existence Lisova a rok 1243 je označován jako doba vzniku naší obce.

Lisov patřil českému králi. Do roku 1253 Václavu I, od roku 1253 do roku 1278 Přemyslu Otakaru II. Roku 1271 potvrzuje král Přemysl Otakar II darování vsí, které ve prospěch chotětovského kláštera provedl Vitko ze Stanceva. Mezi darovanými vesnicemi je uveden i Lisov.

13.století

Ve 13. Století, kdy české země skýtali jistou míru blahobytu, začali se zde usazovat v odlehlých hvozdech i kolonisté z cizích zemí, zvláště z Bavorska a Saska.

Roku 1352 vznikla při chotětovském klášteru fara, a proto museli i lisovští poddaní odvádět církvi desátek, což byla desetina ze sklizně obilovin nebo jiných výpěstků. Toto je doloženo i v roce 1367. Odvádění desátku skončilo v Čechách až v roce 1848. Roku 1410 je připomínán nejnižší šlechtic, a to Oldřich, panoš z rodu Špaňovských z Lisova.

Erb Špaňovských z Lisova

Roku 1421 zastavuje král Zikmund Lucemburský ves Lisov z proboštství chotětovského Žofce, vdově po Rackovi z Janovic. 5. března 1431 potrzuje majitel hrádku Sviňomazského, že ves Lisov odváděla chotětovskému klášteru v letech 1421 ÷ 1431 poplatky, které teno nyní vrací. Majiteli Hrádku byli Sulkové, z nichž Sulek (1389÷1415) byl chotětovským proboštem.

K zámku a panství Horšovský Týn patřila ves Lisov od roku 1587 až do doby pobělohorské. V té době byl majitelem Horšovského Týna Vilém starší Popel z Lobkowicz, který vlastnil 51 obcí, mezi nimi i Lisov. Třicetiletá válka (1618÷1648) krutě sužovala Čechy. Několikrát se po všech krajích přehnaly válečné události, často bylo postihováno Plzeňsko. Počet obyvatelstva klest o čtvrtinu až polovinu. Mnohé obce zanikly. Po Bílé Hoře povolalys vylidněných oblastí kolonisty, což byl podnět ke germanizaci. Po třicetileté válce začíná velmi silná německá kolonizační vlna selská – národnostní hranice se posunuje hluboko do vnitrozemí. Splývá například s hranicemi chotětovského panství a přibližuje se až k Plzni. Roku 1848 byla v Českém království císařským patentem císaře Ferdinanda V. Habsburského zrušena robota a roku1854 je prvně doloženo, že Lisov je svobodnou vesnicí.

19.století

Ještě před konce 19. století se od Hradce do Lisova přicházelo po cestě, vedoucí podél Touškovského potoka a dnes zatopeného lomu k osadě Červený Mlýn. Později se pro ni vžil název Stará cesta. Lom tehdy nebyl ještě v provozu, těžit se v něm začalo později. Rovněž dnešní cesta neexistovala, byla tu jen málo používaná pěšina. Stará cesta se za lomem stáčela a stoupala k Červenému Mlýnu. Na počátku stoupání postavil roku 1901 lisovský rodák Johann Ootschy kamenný křížek. Jistě se tu udála nějaká významná událost, kterou měl křížek připomínat. Mlýn, který byl zván červený a který dal této části Lisova jméno, nepamatuje již nikdo. Musel zaniknout dlouho před koncem století. Byl to mlýn starý a nevelký. Tereziánský katastr český z roku 1748 jej připomíná jako mlýn o jednom kole na stálé vodě. Proč dostal přívlastek červený se můžeme jen dohadovat. Pravděpodobně proto, že jeho došková krytina byla v průběhu let vyměněna za pálenou taškovou krytinu červené barvy. Víme, kde mlýn stával. Ještě je znát náhon vedoucí k mlýnu, pomalu však zarůstá a brzy na věky zmizí. Mlýn tu stál osamocen, okolní domy byly postaveny později.

Úzká kamenitá cesta nás zavedla do středu obce, na náves. Náves zhruba obdélníkového půdorysu nebyla touto cestou úhlopříčně protnuta, jako je tomu nyní. Cesta vedla podél domů na jižní straně návsi, aby se poté stáčela a stoupala k pískovišti. Dál vedla do polí. Lisov byl převážně obcí sedláků, byli tu však i drobní zemědělci. První co na návsi upoutalo pozornost byla dost velká dřevěná kovárna. Vedle ní bylo složené palivové dřevo pro potřebu kováře. Kovárna nebyla moc udržovaná, byla téměř na spadnutí. V roce 1913 vyhořela. V té době už v její blízkosti stála nová, zděná kaplička. Lisovští ji postavili v roce 1912 bez povolení církve. Nebyla to kaplička ledajaká, byl to malý kostelíček se zvoničkou. Konaly se tu příležitostně bohoslužby u kapličky postavil sedlák Schmied kamenný křížek. Bohužel se nedochoval.

Největším statkem bylo stavení č.p. 1. Patřilo sedláku Zahnerovi. Podle berní ruly z roku 1654 hospodařil na tomto statku Čech Matěj Soukup. Majitelé se měnili, ale po staletí se statku říkalo „U Soukupů“. Vpravo od vjezdu do dvora byl postaven hospodářův původní dům. Později sloužil pro čeleď. Vedle „Soukupů“ byl statek dalšího velkého sedláka Gotschyho. Snad to byl kdysi český Kočí, kdo ví. Nad klenutou branou, kterou se vjíždělo do dvora, byl malý výklenek na sošku Panny Marie. Výklenek se dochoval, soška bohužel ne.Vedlejší rozsáhlá budova patřila Meiserovi. Byl to pokrokový sedlák. Používal moderních strojů i technologií. Jezdil na zemědělské výstavy do Lipska. V roce 1925 opustil Lisov a odešel do Rakouska. Na východní straně návsi stojí ještě dnes stará budova č. p. 16, která patřila sedláku Radějovi. Později byl naproti šestnáctce postaven nový dům. Za velkým dvorem stály chlévy, ve kterých bylo na tři desítky krav. Na západní straně byl menší dům sedláka Wolkera. Později, když byl zbořen, zůstalo po něm jen číslo – „Sedmička“. K domu patřila od roku 1924 trojdílná stodola. Byly tu však i jiné domy, které vytvářeli kulisu lisovské návsi. Stará pastouška už patří také minulosti. Kdyby někdo z tehdy žijících obyvatel viděl dnes upravenou budovu obecního úřadu, jistě by v ní nepoznal chlév, ve kterém byl ustájen obecní býk.

malba Lisov

Za zpracování veškerých informací týkající se historie obce Lisov vděčíme zanícenému historikovi a později kronikáři panu Františku Kůsovi, který shromáždil veškeré dostupné materiály, a díky jeho práci máme takto zpracovanou historii obce.

Z významných osobností stojí za zmínku ještě rodák z Lisova, významný letec a důstojník Jan Roman Irwing, který se jako příslušník 311. bombardovací perutě RAF účastnil bojů za II. světové války, ve francouzkém a britském královském letectvu.